V batohu mého patnáctiletého syna jsem našla nějaké divné malé bílé kuličky: říká, že jsou to jen bonbóny, ale já mu nevěřím…
Čisticí prostředky na terária
Zavazadla
Lékárničky pro plazy
Školní tašky
Kabelky
Když jsem večer balila školní tašku mého patnáctiletého syna, nečekala jsem nic divného. Chtěla jsem prostě uklidit a udělat si pořádek, protože on vždycky jen hodil tašku do rohu s tím, že uklidí později. Ale tentokrát mi pod knihami padla ruka na tlustý, zmačkaný balíček bílého papíru.Nejdřív jsem si opravdu myslel, že je to jen odpad. Papír byl zmačkaný, jako by ho někdo narychlo schoval, jen aby nepřitahoval pozornost. Už jsem se ho chystal hodit do koše, když jsem najednou cítil, že uvnitř něco je. Opatrně jsem papír rozložil a ztuhl. Uvnitř byly bílé kuličky,
respektive pravidelné oválné tvary, hladké, zvláštní, téměř umělé. Nebyly úplně stejné, ale velmi podobné. Bílé, matné, s nepříjemnou, lehce syrovou vůní , která se mi zpočátku nelíbila. Rozhodně to nebyly obyčejné bonbóny, tablety ani sladkosti. V tu chvíli vešel do místnosti můj syn. Ukázal jsem mu svůj nález a zeptal se ho, co to je. Nejdřív sebou trhl, pak se rychle odvrátil a až příliš klidně řekl, že jsou to jen bonbóny, které mu dali kluci ze sousední třídy.
